VŘES.

Antonín Klášterský

VŘES.
Ve váse mám lonský vřes, je už svadlý, suchý dnes. Čerstvý zdá se, zřím-li naň, padá, jak se tkne ho dlaň. A já myslím: Nech jej být, o minulém líp je snít. Z dálky se ti minulost ještě zdá být starý skvost. Živá barva, čerstvý květ, jako bys jej právě zved’. Zlatý úsměv, slunný svit, jakoby teď právě kmit’. Ale z blízka všecko, ach, jenom troud a smeť a prach. 30