RELIQUIE

Antonín Klášterský

RELIQUIE
Tak častokrát se v chudém bytě stane, kde holá bída z koutů všech se dívá, že ve veteši krása vykládané ti skříně, obraz vzácný, číše kývá, jež jemně ryta, v slabém světle plane. Tu stará paní, jejíž krásné tahy už rozoralo hoře ostří bědné, si vzdychne jen, a slzí pramen vlahý jí vstoupí v zrak, a dí, když údiv shlédne: To z lepších časů zbylo, pane drahý! A potichu se řine slzí příval, a paměť spřádá vše, jak bylo kdysi – teď jakby ret se slabě pousmíval, co oko s láskou na tom skvostu visí... Ó, písně mé z dob, kdy jsem šťasten býval! 31