FANTASIE.

Antonín Klášterský

FANTASIE.
Na stráni slunné ležím, plné vřesu, jenž právě kvete v růžných květů zdobě. Zem sálá teplem. Jak to v léta době, kol cvrčků koncert. Za mnou stíny lesů. Pnu v dál a v slunce oči v tichém plesu, a víčka zrovna svírají se k sobě, již jenom cvrčků chřestot slyším v mdlobě a kamsi v dál se, do daleka nesu... Jsem na Východě... Slunce zář se lije skrz bílé sloupy. Ženy zřím, jich šíje jak z bronzu – tančí při strun staré zvěsti. Jich oči uhly, plameny jsou rety. A jaký rej to! Jejich castaguetty mi s hudbou cvrčků z dálky do snů chřestí... 50