LETNÍ NOC.

Antonín Klášterský

LETNÍ NOC.
Po žáru denním večer se tichý nachýlil v stínu nad zemí, bez lidu byla luka i líchy, povadl západ s růžemi. Nebylo slyšet lásky ni záště jediný výkřik zoufalý, jakoby s touhou do stínu pláště krajiny celé padaly. Nebylo záře v kraji tmou skrytém v té velké chvíli oddechu, světluška jenom s malým svým třpytem upadla s keře do mechu. 69 Nebe však bylo, šeré a chladné, drahokam velký nad plání, všecko jenž světlo, které pil za dne, vyzáří v tichém blýskání. 70