ČERTOVA STĚNA.

Antonín Klášterský

ČERTOVA STĚNA.
Skal srázy divé. Na nich les se tyčí, kde světlo chytá stínů náruč měkká, kde ticho... Klesť jen, praskajíc, tě léká, list bříz a buků splývá do jehličí. A v hloubi dole šumí to a syčí, jak přes balvnnybalvany skáče divě řeka a s věčnou písní letí do daleka... Co bolesť tvá tu? Je tak trpasličí! Zda chápeš jasně: Musí to tak býti, jak balvan řeka, bol chce žití krása, čím balvanů víc, tím to jasněj’ svítí! Čím balvanů víc, tím let řeky prudčí, tím zpívá divočej’. Mě bolesť drásá, vždy vítězněj’ však z prsou mi to zvučí! 75