VEČER V STARÉM PARKU.

Antonín Klášterský

VEČER V STARÉM PARKU.
Pojď, vejděm’ v park, pojď, učiň mně to k vůlivůli. Hle, zlato blýská v husté jeho šeři, na bílých cestách jak když tryskne z důlí, a pták, jenž sedne tam, má zlaté peří. Kus louky svítí dál, a za ní tulí se k stromu strom, a houšť se stmívá keři, amtam Diana se tají, luku půlí již zvětralou tam Amor v dálku měří. Pojď, západ hoří, listí šumí tiše, a jak se hloub a hlouběj’ ztrácí stezka, již vlhkem trav a večerem to dýše. A v bassin starý, tam kde do náručí chyt’ vílu satyr, voda s výše pleská, jak polibky když bez konce to zvučí... 78