VZPOMÍNKA Z PLESU.

Antonín Klášterský

VZPOMÍNKA Z PLESU.
Té sladké z plesu melodie mi časem hlavou táhne hlas, ne, nevzpomínám, a přec žije, a maně si ji bzučím zas. A kdykoli ta píseň živá mi náhle myslí proletí, jak rostla by s ní, krásná kývá i hlavička mi z paměti. Ta píseň byla laškující, jak máj když dýchne do března, a pták si zpívá na větvici, ta tvář tak byla líbezná. To před lety už bylo kdysi... Teď píseň tu již nehrají, [117] a hlavičky mé snivé rysy snad svadly též už potají. Vždyť svadnout jak to z plesu kvítí jsou všední lidské úděly; jen ona krása věčně svítí, již do srdce jsme se zavřeli! 118