MECH DO OKEN!

Antonín Klášterský

MECH DO OKEN!
Mech do oken! Mech do oken! Tak slýchám den co den, když plným trhem ráno kráčím v spěchu. Ó, pojďte, kupte do oken si mechu! Tak dětí hlas zní v ranní mráz a doprovází nás. Jsou choré, bosé – vítr kolem kvílí, a prvně napad’ sníh dnes krásně bílý. Mech do oken! Mech do oken, ať dusí větru sten, ať vaše jizba teplem vlídným dýše! Hle, skřehlé dítě ruce spjalo tiše. 134 A jejich šat zřím polétat a pronikat jím chlad, je v ruce zebe stále bolestněji, a děti se jak lístky stromů chvějí. Mech do oken! Mech do oken! Ať u vánoční den v něm Betlém s hvězdou, pastýř s ovečkami, ať nad svými jste dětmi šťastni sami! A zář a klid a štěstí svit jim líčkem nezakmit’; jich oči hasnou, v nožkách slábnou síly... Dnes prvně napad’ sníh tak krásně bílý. 135