PORTRÉT.

Antonín Klášterský

PORTRÉT.
Cos přísného s té bledé tváře vane, a ruku má vždy studenou jak led, tak zamyšlená hledí často v před a osloví tě vždycky chladným: Pane! Nepláče nikdy ani nezaplane jí do úsměvu nikdy úzký ret, jak zimní noc jsou její vlasy vrané, jak podzimek je šedý její hled. Má ráda varhany a chrámy stmělé, nosívá prostý, dlouhý, černý šat, klid resignace na svém nízkém čele. A růže květ by na prsou jí zvad’, a i ten květ, jak mráz když na něj věje, se na ňadrech jí nepohnutých chvěje. 147