DVOJÍ OČI.

Antonín Klášterský

DVOJÍ OČI.
Jedny oči jako blankyt, druhé oči jako mračna, k oněm prvním zaletěla celá moje touha lačná. Duši moji vyzlatily, opředly mi sněním čelo, a tu náhle zlostným bleskem zahřmělo z nich, zadunělo. Života strom zpola skácen, jak blesk po něm šlehl vzteklý, modré oči usmály se, z oněch druhých slzy tekly. Bouř je v dáli. Kolem ticho. Vonná, teplá noc je blízká. Z tmavých očí nad mým žitím na krásné se časy blýská... 59