DEN CHMURNÝ...

Antonín Klášterský

DEN CHMURNÝ...
Den chmurný, plný šedi už hasne za horama, a babička má sedí tam v šíré dálce sama. Ne, není sama, není, ať plete tam či páře, jak chce jen, v okamžení jsou kol ní drahé tváře. Ty tváře jejích dětí a celé řady vnuků, a ona po paměti se modlíc, spíná ruku. Ta ruka, jak čas kluše, vždy sušší je, tak malá! Ó, kéž by, moje duše, tě jednou požehnala! 68