PŘÍTELI.

Antonín Klášterský

PŘÍTELI.
Je život každý, věř mi, příteli, jak bublina, jež letí, již rádi z oken jsme kdys pouštěli do vzduchu jako děti. Jen že má jedna trochu delší let, jak výš by chtěla ztéci, a druhá krátký – ale naposled ta i ta praskne přeci! Jen že tu jednu zbarví lásky cit a pozlatí ji duhou, a štěstí jasný paprsk nezakmit’ ni jeden přes tu druhou! 138