Za dr. Al. Rašínem

Antonín Klášterský

Za dr. Al. Rašínem (1923)
Ten výstřel, který do tvých zahřměl zad, tvůj vzal ti dech a krev a život sice, leč neplatil jen tobě, jenž si pad, ta rána vyšla proti Republice. Neb ty jsi stál jak nepohnutý tes, nechť vlny vášní bily kolem s pěnou, a celou ji svou paží objav, nes jsi její tíhu pevně na ramenou. Ty klesl jsi, leč zachytili v ráz tvé břímě jiní v osudný ten leden, a dva či tři dál ponesou je zas – kéž stejně pevně jako ty sám jeden! Leč v duši hořko... To že lidu dar za leta práce, tak že oběť platí, že ten, jejž pustil tyranův i spár, má v zemi volné v krvi umírati? Ó, je mi, jak bych v propast běsů zřel, jež bezdná, hloub a hloub se mračí temně: sta sápe se tam ruk a zmítá těl, sta úst jed stříká... Zaval ji, má země! 73