Dolce far niente.

Dolce far niente.
Slunce hřeje víc a více, ve stín lehám pod thuji; vlny, moře baletnice, před zrakem mi tancují. Za plachtami zřít to láká, jež se tratí za obzor, stíhat v letu křídlo ptáka za daleké hradby hor. Aloë mi blízko kývá v teplém větru na souhlas... zavru oči... moře zpívá, slyším ve snách jeho hlas. Slyším ve snách, jak se pění, jak se vlny zvou a prou, zpěvný hukot, šumné pění, kolébavku rythmickou. 30 Sladkou tíhou, línou mdlobou dýchá na mne slunce dech, mám ji v nohou, očích obou, mám ji ve svých žilách všech. Nade mnou bdí cypřiš stráží, kolem léta jas a vděk – u nás asi listí sráží chladný, vlhký podzimek. V polosnění, v lethargii moře pruh zřím nezměrný – u nás asi do mne bijí časopisy Moderny. Pah, co potompo tom! Jejich černi smyl mi moře majestát, moderní i nemoderní nechám kolem uší vát! Psát? achAch ne! Kde zpívá moře, z pokladů svých berouc tun, rouhání je, ne-li hoře, sáhnout do svých vetchých strun! 31 Tak se těším. V pravdě mdlobou dýchá na mne slunce dech, mám ji v nohou, očích obou, mám ji ve svých žilách všech. Slunce hřeje víc a více, plíží se i pod thuji, vlny, moře baletnice, před zrakem mi tancují... 32