Hlas moře.

Antonín Klášterský

Hlas moře.
Když moře zaburácízaburácí, a,a vichr jak v ně sáh’, se zdá, že bílí ptáci se nesou na vodách; Kdyžkdyž každá moře vlna se ve skal řítí lem, jak šelma vzteku plná by mrskla ohonem; Aa vichr když v ně buší a vyje jako pes: cos jímá moji duši jak nevýslovný ples. Ples divé, hrubé síly, ples touhy šílený tím větrem být, jenž kvílí, těch vln být rameny. 38 A jak by staré hněvy a dávné bolesti, jež uspí se a sleví, jež nelze pronésti, jež trpím, lidstva článek, na tento hozen svět, svůj střásly mdlobný spánek a znova počly hřmět. Jak nad tou spoustou pěny, jež syčí kol a kol, bych našel vyslovený přec lidstva hněv a bol. Na skále, do níž bila vln pěst, jsem němý stál, však duše s mořem vyla a vichrem v nebes dál. 39
Básně v knize Vzpomínky z jihu:
  1. Cestovní píseň.
  2. Západ na jezeře Bodamském.
  3. Lev Luzernský.
  4. Na jezeře Čtyřkantonském.
  5. Cestou v Alpách.
  6. Noc na jihu.
  7. Moře.
  8. Ó, kdo tě, moře...
  9. Vlna.
  10. Dolce far niente.
  11. Impromptu.
  12. Stesk.
  13. Vzpomínka z Peglie.
  14. Hlas moře.
  15. Snítka vavřínu.
  16. List.
  17. Hřbitov v Pise.
  18. Legenda staré klášterní fresky.
  19. In memoriam
  20. Florencie.
  21. Tizianova Flora.
  22. Buď zdráva mi, révo!
  23. Květinářce.
  24. V troskách římského divadla.
  25. Z vlaku.
  26. Gondoliera.
  27. Benátky z rána.
  28. Benátky v noci.
  29. Sen na laguně.
  30. Lido.
  31. S Bohem, cypřiši!
  32. Cestou domů.
  33. Vzpomínky z jihu.