TICHÉ SVÁTKY.

Antonín Klášterský

TICHÉ SVÁTKY.
Vánoce, to jsou tiché svátky. Napadl sníh, kraj je tak tich a jako proměněn do pohádky. Neslyšet kroků, když městem jdou chodci, utichl hluk a boje a hádky, tiše plá hvězd roj v oblacích ve svaté noci. Den jako jindyjindy, a přec zas jiný, jako by nebylo hříchu a viny, nebylo bolu. Lidé jsou měkčí a tišší, všecko se zdá jim jasné a prosté, bez jedu, ze slov jenž namnoze čiší, hovoří spolu. U večer tiší zasednou hosté ke tvému stolu. Myslil’s, že dávno prach jsou a prach, vídal’s jich tváře už jenom v mhách, a teď tu sedí, mladí i šedí, a ptají se, ptají a na dětství tvé tak vzpomínají. Do jejich tváře díváš se bledé, hlas jich, jak suchý když list šumí v luhu, a přec je znáš, a se rtů ti sjede: „Maminko! – otče! – sestro má! – druhu!“ 9 A přitom jako by po čas ten celý stříbrné zvonečky zněly třaslavě, tichounce, spíše jen v tuše z tmy noční hluše, jak by to harfy pozaznívaly, ale tak z daleka – z daleka – z dáli... Vánoce, to jsou svátky tiché. Napadl sníh. Utichly sváry plané a liché. Neslyšně koně po sněhu kluší. Kraj je tak tich. Ticho je v duši. 10
Básně v knize Vánoce:
  1. SVATVEČER.
  2. VÁNOCE.
  3. VÁNOČNÍ.
  4. TICHÉ SVÁTKY.
  5. DĚTI U JESLIČEK.
  6. VÁNOČNÍ IMPROMPTU.
  7. VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA. I.
  8. ALE TI NAŠI...!
  9. VÁNOČNÍ RUBA’JJÁTY.
  10. VÁNOČNÍ HALUZ.
  11. VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA. II.
  12. VÁNOČNÍ MÍR.
  13. NA PŮLNOČNÍ.
  14. VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA. III.
  15. SAMOTÁŘOVA PÍSEŇ VÁNOČNÍ.
  16. VÁNOČNÍ PÍSEŇ POTULNÉHO ZPĚVÁKA.
  17. VÁNOČNÍ HVĚZDY.
  18. VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA. IV.
  19. VÁNOČNÍ ZVONY.
  20. NA NOVÝ ROK.
  21. NOVOROČNÍ PŘÍPITEK.