PO LETECH.

Antonín Klášterský

PO LETECH.
Šel jsem tou starou stezkou, co podjarní vál dech, šel jsem tou starou stezkou po letech – po letech. A slyšel jsem známé hlasy a známý slyšel jsem smích, i kroky jsem rozpoznal známé těch dávno odešlých. Což mrtví se vracejí na svět, anebo všecko je sen? Ó, dobře znám milé ty oči a zářící úsměv ten. PojďPojď“ – zní mi v zmámeném sluchu – zas„zas v kruh náš zasedni dnes!“ Ó, jistě že jsem to zbloudil v začarovaný les. A bloudím v něm, bloudím a bloudím, půl v bdění a půl v snech, a vracím se, jak bych se vracel po letech – po letech. 12