U HROBU KEATSOVA.

Antonín Klášterský

U HROBU KEATSOVA.
Kde Cestiovy pyramidy stín na hřbitov padá, na mohylu prostou, spí velký básník, Albionu syn, a fialky na jeho hrobě rostou. Nač nad tím hrobem měl bych v smutku stát a vlažit slzou fialek trs mnohý? On kráse žil a lásce, zemřel mlád, Helladu miloval a milován byl bohy. Ne fialky by měly tady kvést, leč plné růže nevídané krásy, a za měsíčné noci by je plést si krásné dívky měly ve své vlasy. A v lehkých řízách jako mlhy vod kol tančiti by měly po svit denní, by básník slyše řecký chorovod se blahem chvěl a usmíval se v snění. Roma, 1926.
31