V SARAJEVSKÉ ČARŠIJI.

Antonín Klášterský

V SARAJEVSKÉ CARŠIJIČARŠIJI.
Uliček úzkých spleť a malých krámků ruch: opánky, cín a měd’, sta koberců a stuh. V ovoce vonný dech se mísí koží pach; na káře vína měch, melouny v hromadách. Křik, hlahol, dusot, smích, peřestá lidu směs, žen tváře v závojích, na hlavách mužů fez. V to buchot, ráz a ráz, jak na kov rány jdou. „Konvičky koupila’s na kávu tureckou?“ Nade vším, nad krovy, jak bílý prst bys zved, džamie Begovy se zdvíhá minaret. Co u kašny se zde noh, tváří omývá! Tureckých hodin jde vpřed rafij zářivá. Pak před džamií v stín vše padá s hlavou v prach, co zpívá muezzin své: Illah il’ Allah. 43