X. Sonet ke chvále ryb, vína a starých božstev.

Antonín Klášterský

X.
Sonet ke chvále ryb, vína a starých božstev.

Tvé požehnány buďtež, moře, dary! Té spousty ryb, jež chytil do své sítě a v bárce veze domů na úsvitě Markovac, rybář zkušený a starý! Sardelí, makrel kupa nepřehledná, svatého Petra rybky – podle báje sled palce na sobě, a vše se třpytí, hraje, jak samé stříbro byl by vytáh’ ze dna. A za tvůj dar též tobě dík, ó, země, ač suchá jsi a holá, kamenitá, jak rév tvých hrozen již se modrá temně! Vše bohů dar je – vzhlédni sem či onam, a já, ať rubín nebo zlato kmitá mi v číši, stále úlitby jim konám. 53