Odpusť nám naše viny.

E. Antonowicz

Odpusť nám naše viny.
Ach slabi jsme, ó Tvůrce všemohoucí, a propasti všad zejou otvory; viz, sotva pro ctnosť srdce počne tlouci, již ruka slábne. Těžko pro tvory, jichž ducha poutá tělo masa, krve, jak vůle jednať. Zhynou, klesnou prvéprvé, než narozeny dobré naše činy – odpusť nám naše viny. Ó, víme, Pane, špatní pracovníci a služebníci že jsme nehodní: vyrostlo býlí naší na vinici, a hasne světlo našich pochodní. A hřivny naše? – nepohoda zlá tu: ten za ztrátou jen novou bere ztrátu, a v strachu, bázni zakopává jiný – odpusť nám naše viny. 31 Ó, Pravdo věčná! tonem v nepravosti, a ruka naše hříchem sepjata. Zlí nepřátelé číhají v skrytosti, i vrháme se v lestná tenata. Jsme nevidomi. V propasť černé noci se pokácíme, zhynem bez pomoci: svěť světlo tvé nám, zapuď temné stíny – odpusť nám naše viny. Již míra hříchů našich vrchovatá.vrchovatá a váha až se půdy dotýká. Nepřičti nám jeje, Spravedlnosti svatá, vždyť milosť tvá tak mocná, veliká! Své slitování na váhu polože, suď milosrdenstvím nás, Soudce – Bože, otevři brány nebes do otčiny – odpusť nám naše viny. Aj podepřeni jsouce smlouvou novou potomci bídy, v hříchu počati, však posvěceni krví Beránkovou voláme: „Otče, rač nám žehnati!“ 32 Přímého ducha, srdce stvoř nám čistá, spas duši naši skrze Jezu Krista, pro lásku jeho, Bože trojjediný, odpusť nám naše viny. 33