Vll.
Ze zajetí Spánku vyvedeni,
Ze zajetí Spánku vyvedeni,
vyšli jsme zem hledat zaslíbenou,
a teď v poušti, jejíž konce není,
bloudíme, nás hlad a žízeň ženou.
Když jsme vyšli, Vlast nám byla zoří,
na oltáři každém v jase plála,
a teď každý svou si modlu tvoří,
Neithu, Fegor, Isidu i Baala.
Každý své se pouze koří modle,
na svůj oltář vysoko ji staví,
jinému se bohu směje podle,
než je ten, jenž vyšel z jeho hlavy.
SIyš, to lidu hlasné repotání,
jak když v podzim suché šumí listí:
„K čemu dále bloudit pustou plání?“
„Vraťme se!“ „Chcem chleba!“ „Chceme jísti!“
„Co nám Vlast?“ „Své kamenujme vůdce!“
„Zavedli nás na poušť pro zub šelem!“
„Nepřátelům podejme radš ruce,
nasytí nás při svém hodu skvělém!“
16
„Náš bůh jejich! Otevrou nám spíži!“
„Krásné ženy své nám dají v lože!“
Zmatek roste. Nepřítel se blíží.
A ty mIčíš v oblacích, ó, Bože!
„Máj“ 1905-6.
17