XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno

Antonín Klášterský

XI.
Dost, že aspoň to nám k těše přáno Dost, že aspoň to nám k těše přáno
 mezi bojem o tu skývu chleba, čárný kraj ten, který zlatí ráno, zříti se snů tajemného Neba. Před zrakem nám leží plný jasu, země květů, úrody a síly, v práce ruch zní písně z dávných časů, a smích dětí vpadne přes tu chvíli. Jakby stůl to přistrojen byl velký, září kraj, vše volá a vše hostí; není bídy již, všeničitelky, pro vše místo zde i chleba dosti. Ze všech očí plane radost žití a chuť k práci poctivé a plodné, nadšením se zase srdce nítí, ruka ruku tiskne v lásce shodné. Není, kdo by zotročit chtěl druha, druha druh zve sladkým slovem: Bratře! Není věznic, nejsou pouta tuhá, dáno všem hřát při lásky se vatře. 23 Netřeba již bráti matkám syna na krvavé lidských tvorů jatky, nerve nikdo děti jejich z klína, jazyk otců neloupí jim sladký. Nevyssáta, v svobodě a míru leží krásná, zaslíbená země dělníkův a ducha bohatýrů, a nad vším chrám jeden zvedá témě. Jediný chrám jediného Boha, Boha všech, ať jakkoli již slují, radostně kde pokleká všech noha, Lidskosti kde všichni obětují. „Máj“ 1910-11.
24
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,