XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru

Antonín Klášterský

XVI.
Po táboře jak jsem chodil v šeru Po táboře jak jsem chodil v šeru
 mezi stany, jichž tu stála řada, u ohňů, jež plály v podvečeru, ve sluch ostrá zazněla mi váda: „Zahyneme –Zahyneme,“ někdo sténal plaše –plaše, nepřátel„nepřátel se na nás valí mračna, písek pohřbí nás i děti naše, nebo šelma rozvleče nás lačná. Marný oheň, ten nás neuchrání, darmo náspy stavěti a bděti, starých věšteb slyšte truchlé lkání, běda, běda, zhynem bez paměti!“ Ale posměch byl těch slov jen echem: „Starý blázne! K čemu tolik strachu? Silný kmen jsme, který vichru dechem nepohne se jak stvol trávy v prachu. Zlomili jsme pouta, strhli jarmo, a teď navždy bezpečni a jisti, nepropusťme ani chvíli darmo, v tajích velkých bádat nám a čísti. 32 Hle, jak jiskří hvězdami se nebe jako písmo nevystihlých záhad, tam jen zrak svůj upněm nebo v sebe, není třeba po zbrani již sáhat.“ „Zahyneme!“ zazněl hlas zas prvý – – – jícen svůj poušť rozvírala němá. A já roztrh řízu, plakal krví nad těmi jsem hlasy, nad oběma. „Máj“ 1910-11.
33
Básně v knize Z českých žalmů:
  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou,
  2. II. Je náš tábor jako výspa v moři,
  3. III. Faraonův dvořan slyše kdysi
  4. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce,
  5. V. Když jsme vyšli na poušť, Memnon zpíval
  6. VI. S úsměvem tak naši děli otci:
  7. Vll. Ze zajetí Spánku vyvedeni,
  8. VIII. „Spravedlnost!“ lkali jsme, „ó, Pane!
  9. IX. Našim bolům není konce, není,
  10. X. Ne, my v cíl svůj nevěřili dosti,
  11. XI. Dost, že aspoň to nám k těše přáno
  12. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna,
  13. XIII. Hrdostí se srdce moje chvěje,
  14. XIV. Neklňte těm, kdož se ještě smějí
  15. XV. „Ku předu!“ hlas zazní, a my táhnem
  16. XVI. Po táboře jak jsem chodil v šeru
  17. XVIl. Časem, když už dál že nelze, zdá se,
  18. XVlll. Pustý povyk neznač cestu naši,
  19. XlX. Lidu vůdcem nebuď v poušti zpráhlé,
  20. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou
  21. XXI. Utýráni jdem a ztrmáceni,
  22. XXII. Stavěli jsme králům pyramidy,
  23. XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo
  24. XXIV. Kdo jsi ty? – vy díte rozmrzele –
  25. XXV. Veď, ó, Bože, veď nás stále k předu,