HŘBITOV U LESA

HŘBITOV U LESA
U lesa hřbitov. Ó, jak svítí z tmy boru jeho bílá zeď! Zde k otázkám, jež dáváš žití, jak bys čet jasnou odpověď. Kol musíme se bráti denně, a já se z prvu tolik bál, by naší lásky do zeleně chlad z něho nepad, stín a žal. Leč nyní klidně po tvém boku tu, dlaň svou v tvojí, chodím již, ó, dobře je mít hroby v oku a za zdí tam tu mrtvých říš! Což neslyšíš, jak větrem nese se thují šumem tichý hlas? „Ó, milujte, ó, milujte se, vy v slunci tam – zde chlad a mráz!“ „Ó, milujte se, stále více, ó, milujte se nocí, dnem, ó, milujte se, líbajíce, vy, děti mžiku, žhavým rtem!“ 9 „Neb zde je noc, v níž hvězdy není, pod tíhou země, kamene, zde cítit místo políbení jen kapky vody studené!“ U lesa hřbitov. Ze tmy chvoje zeď jeho svítí z pozdálí – ó, nediv se, že rety moje na tvých dnes tolik zaplály! 10