ZTRACENÁ VESNA

Antonín Klášterský

ZTRACENÁ VESNA
Již toužil jsem, volal, kam jsem vstoup’: Ó, jaro, ó, jaro mé, kde jsi? Tys zapadlo jistě mi v tůně hloub neb zbloudilo v daleké lesy. Však májové nyní za rosy, kdy jarní větry zas vanou, již vidím: to jaro hrálo si jen se mnou na schovávanou. Hle, jaro, jímž voněl kdys mi les, to jaro květů a ptáků, zas našel jsem jako zázrak dnes – jen v děcka se skrylo mi zraku. A v očích těch modrých zrcadle zas úsměv mi jeho hrá plesný a pohádka zpívá zapadlé, mé zapadlé, ztracené vesny. 12