DUBEN

Antonín Klášterský

DUBEN
Dni dubna rozkošné sluncem a přeprškami, kdy stromy raší zas a nevědí ni samy, kdy puknou poupata, zda Máj snět zbudí suchou, a všecko blahem jen se chví a krásy tuchou. Ó, sladký půvabe blouznivých polosnění a prvních psaníček a plachých políbení a prvních písní, jež, složenu peruť svoji, již z duše chtějí venven, a přece se zas bojí! Vše, co jen slibuje, co chystá se a vlní, oč kouzelnější je než vše, co se pak splní! A nechť kol jeden květ a slunce plně svítí, rci, zda bys nechtěla zpět, duše, v duben žití? 38