HVĚZDY

Antonín Klášterský

HVĚZDY
Kde vzala se, tam vzala se, již hvězda na nebi svítí, a za ní ty druhé hrnouce se jako ty ovečky na louce, se tlačí, třesou a řítí. Ó, když jsem se k nim tak dívával na sadě přes křovisko, ó, v dalekých, přešlých letech těch, ó, v dalekých, přešlých letech těch, mně zdály se vždy tak blízko. A potom jsem stoupal životem na příkré, vysoké skály, však čím jsem šel dál a čím šel výš, tím větší jsem v duši nes’ bol a tíž a ve větší viděl je dáli. Teď nohy mám cestou krvavé a sny mé mi uprchly jinam, a ještě přec, zdraný a zlomený, a ještě přec, zdraný a zlomený, svá po nich ramena vzpínám. 44