PÍSEŇ

Antonín Klášterský

PÍSEŇ
Tiše jdou myslí mou upomínek shony, jak by to zvučely někde v dáli zvony. Z daleka, z daleka, z nepřehledné dáli, jak jsem je slýchával, červánky když plály. S hudbou, jež tišila, hřejivou a jemnou, matka kdy ještě se modlívala se mnou. Z hluboka, z hluboka, z nevystihlé hloubi, kam to mé město snů padlo na klín zhouby. S hrdými věžemi, zářící jak zoře, nežli se přelilo přes ně času moře. 45