OPUŠTĚNÝ HŘBITOV

OPUŠTĚNÝ HŘBITOV
Zapadlé hroby, kříže, jež se chýlí – již dávno se tu, dávno nepohřbívá; zeď pouze zbyla, čtverec její bílý, a staré lípy, na nichž ptáče zpívá. Však dávno jsou již vyvrácena vrata, a kazatelna hnije z prken sbitá, a na pomnících jména mrtvých zlatá rzí ožrána neb deštěm dávno smyta. A všecko kolem zarostlo již travou, a plevel bují tu, jak se mu líbí, jahoda plá tu kapkou krve tmavou, a v pozdním létě vyskočí zde hřiby. Ó, smutné trosky lidské cti a pýchy! Jdu, nohou hustý rozhrnuji plevel, a jako dávno mrtvých hovor tichý zní starých lip a bujné trávy ševel. Jdu kolem zdi a spřádám dumu mnohou, co bolesti, co vin ta tráva kryje – v tom náhle šust! a zrovna u mých nohou se mihla býlím vyplašená zmije. 87 Jen zamihla se čára její křivá a zmizela, a ticho kol zas všade. Což stále ještě, stále ještě zbývá jed z lidských srdcí pro tvůj zub tu, hade? Světlá nad Sázavou 1909.
88