VÁCLAVU DURYCHOVI

VÁCLAVU DURYCHOVI za dedikaci Výboru básní Theod. de Banville.
Jakže? S verši Banvilla spojila jméno mé tvá jemná ruka, Banvilla, v němž všecko jest soulad hvězd, jas a hudba čarozvuká? Který jako čaroděj kyne v rej chaotický mlh a stínů a vše mění v luzný tvar, v třpyt a žár a jíl sprostý do rubínů? Jméno mé, jenž chudým jsem básníkem, na němž příliš zemská tíha, jemuž jenom ve snění v plameni Ideál se v dálce míhá? Jistě myslil’s, že ať květ mdlý jsem, bled, a on celou nivou pestrou, 94 svojí láskou ke Kráse stává se duše má přec jeho sestrou. A měl’s věru pravdu v tom, jako strom, jehož listy slunce pijí, do celého vesmíra rozvírá duše má se poesii. A že tutéž lásku zřím srdcem tvým pláti stejném ve souzvuku, nelekám se snít, že nám Banville sám bratrsky by stiskl ruku. 95