BALLADA SVATODUŠNÍ.

Antonín Klášterský

BALLADA SVATODUŠNÍ.
V dav na bílém koni svém mladý Frič vjel, ten pod ním jen tančil, se vzpínal a chvěl, jak stín když jej na blízku plaší. „Ej, letnice, veselé letnice, ven z domů, kde proudí dav nejvíce, již nic se nebojte, braši! Ven, hlásati volnost a svobodu, jež letí od národa k národu, kde třeba, v třeskotu zbraní; ať jásotem všechen ji pozdraví lid, ej, svobodu, volnost si nedáme vzít a třeba-li, umřeme za ni!“ – Toť opravdu – usmál se vesele druh, jenž po boku jel mu – jak v apoštol kruh, jenž bázní hyne a zmírá, když Boha se snesl mohutný hlas: „Již otevřte, v davy vyjděte v ráz, a velká síliž vás víra!“ – Vše s mojí se shoduje představou, jen jazyky scházejí, nad hlavou by se nám ohnivě vtiskly! – V tom od Letné blesk a dunění děl. A se smíchem, který až do stáří měl, vzkřik Frič: „Zde máš je, už blýskly!“ 47