ORÁČOVA PÍSEŇ.
Na Bílé Hoře
sedlák pole oře,
mraky se válejí
širém po obzoře.
Táhněte, mí koně,
hnědouši i ryzko,
už se na noc sklání,
už je večer blízko.
Rád tu s vámi orám,
kleče svírám v pěsti,
zde je zakopáno
všecko naše štěstí.
Všecko naše štěstí,
stará česká sláva
co rok zde v té půdě
hloub se propadává.
Na čele pot stojí,
pluh náš křemen láme,
zdali pak tě, Štěstí,
někdy vyoráme?
61
POZNÁMKY
Motiv k „Slavíkům krále Jana“ četl jsem před mnoha lety – tuším – v Mikovcově Lumíru, ale zpracoval jej tu i jinde zcela samostatně.
Romance o platonické lásce. Srovnej Jeřábek: Stará doba romantického básnictví (V Praze 1883) strana 146.
Čapek ze San. Viz stejné heslo v Ottově Slovníku naučném. Díl V. str. 860.
Ballada bělohorská. Srovnej Jos. Svátka: Ze staré Prahy str. 110.
Vánoce (1620). Srovnej Tomáše V. Bílka: Dějiny konfiskací část I. str. XXVIII.
Smrt Astorgova. Přidržel jsem se starší legendy, že Astorga zemřel v některém pražském klášteře, nejspíše u sv. Jakuba. Dle jiných zemřel na zámku Roudnickém.
Štědrý den patera Schmidingra. Viz životopisná data Schmidingerova v Riegrově i Ottově Slovníku naučném, Karla Tieftrunka Dějiny Matice České a zvláště brožuru: „O životě a působení kněze Josefa Schmidingra, apoštola vlastenství“, již vydala Čtenářská beseda v Hostomicích při odhalení pomníku Š. na hřbitově v Hostomicích (u Hořovic) r. 1885. Laskavostí dámy, jež žila v době, do níž spadá má báseň, na zámku Němčickém, dostalo se mi milé památky, tištěného přání, které Fr. Xaveru svobodnému pánu Chanovskému podal Josef Schmidinger k jeho jmeninám dne 3. prosince 1837, spolu s německým veršovaným překladem.
62
Přání zní takto:
Jaký se to den milostný
stkví v jasnu nebe sklepení,
a v srdcích našich cit radostný
i zbožné budí nadšení? –
Ve zmládlém věnci země české,
planoucí pro vše, což nebeské,
„Té vlasti syn, převěrný syn“
„Svých slaví svátek jmenovin“.
Za útlé jinoch již mladosti
ve boj tuhý se dostavil
a vínkem mužné udatnosti
čelo hrdinské oslavil;
hotov pro vlast i krev prolíti,
se vrahem zlostným šel se bíti:
„Taký to syn, své vlasti syn,“
„slaví svých dnes den jmenovin“.
A kdy ve prach mu země klesla
v boji posvátném pravice, (v něm. překl. levice)
tu ho hned čistá vůle nesla
do jiné dobra štěpnice,
a tam ve mládež city vlívá,
kterými srdce v něm oplývá;
„Své vlasti syn, převěrný syn“,
„co slaví dnes den jmenovin.“
Na lůně teď milé jsa matky,
hotov ku každé oběti,
kde může, hned slovem i statky
hledí jí věrně přispěti;
63
v jejích blahostech, v její strasti
cítívá bol svůj i své vlasti;
„Své vlasti syn, převěrný syn“,
„slavící dnes den jmenovin“.
Ó Bože! dej to Otče věčný!
Ať dlouho on co vlastenec,
jak žádá všech nás cit srdečný,
zásluhy splítá u věnec;
a světlo šíře, práva háje,
ve vlast přivádí blaho z ráje;
„Ať vlasti syn, převěrný syn,
„slaví často den jmenovin“.
Přání toto vytištěno bylo r. 1837 v Praze v kníž. arcib. knihtiskárně, vedením Václava Špinky. Veršovaný něm. překlad obstaral „přítel důstojného spisovatele“.
64
OBSAH.
HAVRAN5
BALLADA SVATOVÍTSKÁ8
BALLADA O ZVONECH10
SLAVÍCI KRÁLE JANA13
ROMANCE O PLATONICKÉ LÁSCE16
VÁCLAV IV. V KUNRATICÍCH18
ČAPEK ZE SAN20
PAN PALEČEK22
MISTR JAROŠ24
RABBÍ LEV BEZALEL26
BALLADA BĚLOHORSKÁ28
VÁNOCE30
SMRT ASTORGOVA32
BALLADA VÁNOČNÍ37
ČESKÝ HONZA39
BALLADA VELKONOČNÍ43
BALLADA SVATODUŠNÍ47
LEGENDA O KRUHU SV. VÁCLAVA48
ŠTĚDRÝ DEN PATERA SCHMIDINGRA50
ORÁČOVA PÍSEŇ61
POZNÁMKY62
E: av; 2002
[65]