DUDÁK.

DUDÁK.
Dudák Chod přišel vhod, tančilo se v staré krčmě o závod. „Dědku náš, jak se máš, zdali pak nám na své dudy zadudáš?“ – Jak chce sám Bůh, se mám, ale rád vám na své dudy zadudám. Jenže vším dost jsem mdlým, dědek už, víc než tři písně neumím. – 51 Vypil máz, zadul v ráz, po těle všem z písně hrůzné běžel mráz. Divná věc! „Pověz přec, co ta píseň jako s hrozbou na konec?“ – Rodný kout spjat do pout, a má píseň volá na to boží soud ! – A již zas dud zní hlas, píseň divá, jak když chechtá se v nich ďas. Tuhne krev! „Zjev nám, zjev, co znamená v druhé písni dud tvých zpěv?“ – V pekla vchod na průvod hrají dudy všem, kdo šlápli na náš rod! – 52 A již zní po třetí dudy, jak když táhne slavné procesí. – Čapky s hlav! – dudák vstav, zvolal, v oku divnou záři, v celý dav. – V českou zem, vrať se sem, stará slávo, ať již usnu sladkým snem! – Sklonil hled, bled a bled... Kolem ticho. Po dudáku ani sled... 53