BALLADA O BÍLÉ PANÍ.

BALLADA O BÍLÉ PANÍ.
Na zámku dnes pělo vše a pilo: dítě se tam drobné narodilo. Dědic jména, haluz stará zkvetla, zámek tonul ve záplavě světla Ale vše když upadlo už v spaní, zjevila se náhle Bílá paní, Nezjevila matce se ni otci, k děcku přišla za měsíční noci. Pohlédla v tvář drobounkého spáče, vypuknula do tichého pláče: „Robátko mé, květe krve mojí, prabába tvá nad tvým lůžkem stojí. Nemá snu a nemá klidu v hrobě, vítat musí v život každé robě, 63 až ten přijde, který v lásce silné k svému lidu celým srdcem přilne, postaví se v čelo jeho voje, buď, ó buď jím, drahé dítě moje!“ Políbila, požehnala děcko, zmizela. A v zámku spalo všecko. To už dávno. V mlhách děcka osud. Bílá paní zjevuje se posud... 64