V dubnové náladě.

V dubnové náladě.
Hra paprsků plá zlatá na mém líci, je nebe zvon, jenž v strany padá čtyři, v něm srdcem živým pták je zpívající; já cítím, jak se hruď má dme a šíří. Do výše stoupá pozlacená mlha, blíž břehů vítr lahodný se stáčí, vše mládne, jihne, černá půda vlhá, jak zemi by se uvolnilo v pláči. A v slunném parku v kruhu dovádivém už dětský smích zní pod pučící snětí, a starý mrzout – jistě jara vlivem – dnes zdá se jíti šťasten kolem dětí. Mé duše křídla nepokojně bijí, můj ret jak žízniv vzduch i záři loká, jak jarní šťáva stoupá v kmenů šíji, tak z prsou se mi řine zpěvná sloka. 55 Lesk záře chytá v dlaň má ruka měkká a vidím, úsměv jak se vrátil lidem, jak člověk všednosť na okamžik svléká, jak dítětem je s celým jeho klidem;klidem. A nová naděj jak se snáší k duším, a celým světem jak jdou sny a tuchy, a šťasten jsem, že všecko zřím a tuším a že mám zrak, jenž při tom není suchý. 56