Zlatými poli.

Antonín Klášterský

Zlatými poli.
Zlatými poli, hle, se točí cesty pás, kde dělí se, zří Kristus vlídně s kříže, kol zkvetlá mez a k lesu je tu blíže, tu voní zem a dýchá se tu snáz. A šustí klas, jak šel by kdos kol nás, na kámen mech a květ se k stéblu víže, a v hlíně, jak jel posledně tu kníže, se otiskl a ztvrdl kopyt ráz. Sem starý farář kráčí na procházku, kdy večer je a zlatí jeho vrásku, po rouchu tmavém červánku hrá svit. Pod křížem v trávě hraje si dav dětí, jak uzří ho, jak včely z úlu letí mu ruce, jež má vzadu, políbit. 61