Dívčí jizba.

Antonín Klášterský

Dívčí jizba.
Útulné a kliduplné místo, je v něm jako v dívčím srdci čisto. Všecko jen tu září, všecko svítí, na okénku malém vonné kvítí! Myrta, kterou denně zalévá si, její snítkou propletou jí vlasy. Ptáče v kleci na zdi; to jí zpívá, když ta chvíle přijde zádumčivá. Člověk je tu ihned jako doma, pije záři očima i rtoma. Myšlénky se maně v mysl kradou, kolik snů tu hlavou prošlo mladou! Slz co tajných, vzdechů mřelo tady, ale zde ty zdi jsou beze zrady. Slunce svit se na podlahu kladeklade, a kam vstoupí, zlato nechá všade. 74 O poznání sotva jen se plíží po obrazech a po truhlic tíži. Chvilkou jenom přehoupne se lehce – zdá se mi, že se mu z jizby nechce. 75