Přibitý pták.

Přibitý pták.
Šel jsem vonným, hlaholícím lesem v jarních snech a mlád a volný tak; náhle noha stanula mi s děsem, na lesní byl chatě přibit pták. Obě křídla veliká a smělá, kterých šuměl v mrak i slunce tep, na vratech tu tiše krvácela, v každém trčel zohýbaný hřeb. Mně se zdálo, že jsou dosud živá, že to chvilkou ještě škubne v nich, a pták že se vzhůru k nebi dívá po táhnoucích bílých oblacích. Jako za hřích, že se tisíckráte hrdě zvedla zemské nad nivy, přibily je na zem ruce klaté, jimž se ten, kdo výš jde, protiví. Kdo tu vyšší jenom o půl hlavy nežli dav a božství kryje v hruď: Chce být víc než člověk! – křičí davy – Ukřižován! ukřižován buď!... 83 Bolesť náhlá projela mi duší, cítil jsem ten její hnět a pal, byl bych se jak dítě v lesní hluši nad sebou a nad vším rozplakal. Viděl jsem ta svoje křídla čistá, jimiž duch se výše rozlítá, jako božské nahé ruce Krista roztažená, hřeby probitá... 84