26. Tenby vtipu zradil ochabělost,

Jan Kollár

26.
Tenby vtipu zradil ochabělost, Tenby vtipu zradil ochabělost,
Jábych dílo začal daremné, Kdyby někdo žádal odemne, Abych částky líčil a ne celost; K nemožnostem ať se netře smělost; Světlo slunce jestiť příjemné, Ale zraky tomu rozemnerozemne, Kdo chce patřiť přímo v jeho skvělost. Tak též i tu: Jdeli oko blíže, Málo vidí z darů velikých, Neb duch křehne, slova zmatek víže; To však zřejmo již i z dalekosti, Žetě celá živé všelikých Pantheon krás, umu a vší cnosti. [33]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár

Další vydání

26. Tenby vtipu zradil ochabělost, v knize Slávy dcera (1832)