Mé písně.

Antonín Bulant

Mé písně.
Leť, písni moje nesmělá, leť v katolické luhy! Jak v duši mé jsi zvučela, jak Bůh mi vnukl do čela, já pěl tě pro své druhy. Zpěv ptačí, šumot lesův, řek, květ na lukách, svit luny, můj rodný kraj, můj mladý věk a z dětství řada vzpomínek mé naladily struny. Ač padá sníh, ač duje mráz, k nám z jihu skřivan letí, – ač v nepravý já přišel čas, kdy záští padlo na Parnas, jak on – i já chci pěti. Kdy nepřátelský světa duch v svá pouta církev svírá, kdy na druha se vrhá druh, kdy v písni hanbou slovo „Bůh“, – z mé sloky vane víra. 7 Zřím v církve čele zedraném hrot nevděku, jenž bolí – a proto plesám v duchu svém, že také já byl skřivanem nad opuštěnou rolí! 8