120. Ještě ční ten domek, políbení

Jan Kollár

120.
Ještě ční ten domek, políbení
Ještě ční ten domek, políbení
Buď i tobě sláno k posledu, A už rychle nohy ku předu, Skrýte očím toto těžké zření;
O, vy místa pelná potěšení, Už se věčně s vámi rozvedu, Ještě okamžení k pohledu U kraj lesa – ach už domku není! Nehleď zpátkem, ven ven z tváři rovin, Ohlušte mne zvukem ptáčkové, Hory hučte, větry dujte z křovin! Už se sberu, jako sluší muže, Ale které sardce surové Ještě jeden pohled hanit může? [68]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár