213. Tu se víko rakve starobylé

Jan Kollár

213.
Tu se víko rakve starobylé Tu se víko rakve starobylé
 Samo sebou dvíhá s tichostí, A šust větra v kryptě schramostí, Mertvec v plachtě přede mnou stál bílé; Postavy byl velké, ušlechtilé, Obličej se barvil bledostí, Řetězy mu k zemi od kostí Řinčely už ryzou téměř zhnilé: Místo očí prázné jamky byly, Usta: „kdo si? v jakém vyslanství Přišel si sem?“ ke mně promluvily; Krajan tvůj sem, řku já, pověz že mi, Kníže náš a dárce křesťanství, Proč ty ležíš v této cizí zemi?

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár