349. Vůkol rokle vraždně čnící pluji

Jan Kollár

349.
Vůkol rokle vraždně čnící pluji Vůkol rokle vraždně čnící pluji
 Půtku veda s moře vlunami, Ty mi kyneš k sobě rukami, Než mrak větry, saně oheň dují; Doufám zoufám, tonu vynikuji, Už Tvé s mými plynou selzami, Ruku lapám, chtěje skalami Vzhůru, anť se v propast se mnou sují: Pohřebte mne tedy, pohřebte mne Živly krotší mého osudu, Pohřebte mne v hroby země temné; Úkaz mizí v duši nechav smutek, V němžto sotvy mysli nabudu Zdáníli to bylo, čili skutek?

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár