545. V levo blučí vysoká jak věže
Jan Kollár
V levo blučí vysoká jak věže
Básně v knize Slávy dcera:
- báseň bez názvu
- 1. V onom kraji, kde se květorouchá
- 2. Mnohý jazyk, Znělky milé, laje
- 3. Nehýřil sem, nelakotil, nepil,
- 4. Najkrásnější nade všecky cnosti,
- 5. Slojí lípa na zeleném luze,
- 6. Jítili mám světem najšířejším?
- 7. Zvučně znějí zvonů hlasy svaté,
- 8. Herkulesa někdy na rozcestí
- 9. Aneb zhořte ňádra, v plápol stlete
- 10. I když bloudí, ještě bývá milý
- 11. Tři mne věci, když je spatřím, k smíchu
- 12. Chtěl sem pěti králů českých trůny,
- 13. Z jara nech tě světí líbý chládku
- 14. Krásný jest zvuk, který vychovaly
- 15. Rád mám jeseň, tokajského moku
- 16. Pahorek jest, na němž rozvaliny
- 17. Jako chodí opuštěná mati,
- 18. Není to zem ani nebe zcela,
- 19. Všecko při Ní, vůkol Ní, i na Ní
- 20. Těžko zříti ovšem, když se v krásy
- 21. Mnoho sem si hlavu na tom trudil,
- 22. Snadno bylo volit Parisovi
- 23. Tolik může hle moc pěkné tváře!
- 24. Maluj obraz, jenž se září hravou
- 25. Láska, totiž pravá, ne ta bájná,
- 26. Nechápám jak, ale sardcem smělým
- 27. Růži rovně, když se na usvítě
- 28. Taký čas mi, jak dnes, ještě zcházel
- 29. Nikdo ještě lásky nevystihnul
- 30. Nezná sardce, kdy a kde a jací
- 31. Na druhý den, abych lek ten zpátky
- 32. Milujme se nevinně a hrajme,
- 33. Ještě vás vy medosavé včelky
- 34. Nezáleží láska v surovostech
- 35. Hodiny jsou, a to najšťastnější,
- 36. Příroda se ze všech živlů všudy
- 37. Divil sem se někdy, jakby k boji
- 38. O půl noci, když zem celou skrývá
- 39. Do dvou škol já spolu nyní chodím,
- 40. Včera večer se nás na knížecí
- 41. Dvanácte rtů někdy holubice
- 42. Mne už berla náměstníků chánských,
- 43. Co jest láska? bída nevyhnutná,
- 44. Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým
- 45. Nechať jiná šperky zlaté nosí,
- 46. Co jest slunce jitru spanilému,
- 47. Sláva krásou líbé řeči Polku,
- 48. Nikdy takým záře šarlatová
- 49. Jakby všecky cnosti vůkol stály,
- 50. Jedna matka měla nebohatý
- 51. Vím, že tato duše přemilená
- 52. Za persten, dar od mé milostnice,
- 53. Darmo ještě posud s Milkem brousím
- 54. Divným učí láska lidi zprávám,
- 55. Pakli nechceš tyto zanechati
- 56. Milku, takliž dána žluč i kráse?
- 57. Přišla sice, ale s třeskem vrátek,
- 58. Náhoda mně bázlivému krátkou
- 59. Jedenkráte když sen tuhý sklíčil
- 60. Sotvy že se smělší opováží
- 61. Poněvádž řeč slavskou zde už zmaru
- 62. Ze všech synů, co jich koli vládný
- 63. Nechci zlata, nápoje a jídla,
- 64. Škoda věru, škoda tisícerá
- 65. Dlouho konám už, ne bez bolesti,
- 66. Vy, kdo vyšších ke svým uměleckým
- 67. Ještě dnes mi probíhá mráz kosti
- 68. Taková čest, mohu říci směle,
- 69. Jednou, když sem za Sálu k Ní chodil
- 70. V živobytí lidském žádná změna
- 71. Nepřím, že svět ten už v sobě choval
- 72. Všecky práce umí tak a dělá
- 73. Není ovšem, jako mnohé Švábky,
- 74. Škoda! že co slavím já a vzívám,
- 75. Co jsou hvězdy mezi stvořenostmi
- 76. Tenby vtipu zradil ochabělost,
- 77. Chvalozpěv můj podobný jest tomu
- 78. Ještě spí! o ticho sardce hlasné,
- 79. Nejen onna růžokvětná líčka,
- 80. Pěkná bývá cnost i v rouchu sprostém,
- 81. Oči! oči! modré, milostivé,
- 82. Pravdivé jest onno přísnotvárné
- 83. Neuctí Tě žádná v světě jména,
- 84. Jako lípa, jenž se ve chrastině;
- 85. Všecko, co jen koli nahromadil
- 86. Dvě stě tisíc Němec při Lunkině
- 87. Vy pstré louky, a vy hustým nízká
- 88. By se Homer, a ten, jehož Muzy
- 89. Odkud snesol všecku látku Milek
- 90. Nejen že je kmene slavenského
- 91. Předkem se už té mi po hodině
- 92. Mnoho tisíc roků různé boje
- 93. Uzřev ondy měsíc pelnoskvoucí
- 94. Jiní snadno vyvýšiti znají
- 95. Nejen v kráse za vzor představiti
- 96. Láska není veždy plodem snažných
- 97. Při pohledě, jehož vážnou zpouru
- 98. Všecky ty, jenž co jest krása znají,
- 99. Žeby toto tělo z obyčejných
- 100. Toť jest posud ještě tajemnost mi,
- 101. Kdyby to snad někdy mohlo býti,
- 102. Chraň Bůh! abych já snad přirovnával
- 103. Proti Milku, jenž mne postřeluje,
- 104. Darmo lidská peruť za výborem
- 105. Jestli jen to básnířstvím se volá,
- 106. Věru divná osudů to hračka
- 107. Všecken oděv kroje německého
- 108. Právě tisíc tři sto dvadcet sedem
- 109. Vyšel sem dnes ráno na zelenou
- 110. Na rtech těchto, sardce Tvého prahu,
- 111. Tak teď prostě a tak jemně stojí,
- 112.
- Ode Babigory v tomto rouše stínu
- 113. Nerád sem zde, předce přichází mi
- 114. Měj se dobře, Míno! ach už kyne
- 115. Kam ste zmizli ušlechtilí snové,
- 116. „Pozastav se slunce v Gabaonu,
- 117. Doba bije: člun už slojí v brodu,
- 118. Dříve bude na obloze pluhem
- 119. Žehnám vás už, lásky kraje zlaté,
- 120. Ještě ční ten domek, políbení
- 121. Ozvětež se nářkem hory, doly,
- 122. Sardce co chceš? „tam, tam v onnu moře
- 123. Pakli nové rady nebe nedá,
- 124. Lásko! lásko! o ty sladký klame,
- 125. Onni rtové, jejichž vůně plynná
- 126. Není bolest zrádné lásky pouhá,
- 127. Ai, ty Labe, proč tak selzou mutnou
- 128. Život jestiť rovný řece dravé,
- 129. Takto v mysli přemítaje, veslo
- 130. Mělo pak to děcko v ruce pravé
- 131. Ale hned mne u počátku plavu
- 132. Sloupsko pyšné, hrade starých Moků,
- 133. Pozdravení neste poslů čtvero
- 134. V procházce té když sme přešli horu,
- 135. Kdybych sem měl berlu stokrajinskou
- 136. Aganippe, Pimpla nechutnala
- 137. Do hlavního města Daleminců
- 138. Jako dobrý křesťan v zemi Páně
- 139. Nastojte! co vidí oko moje?
- 140. Nehledám já věci zveličovat,
- 141. V nenávist tak vrahy svého vzalo
- 142. Nech sem dobrým! Milku, já už déle
- 143. Co sem věštil, téměř skutek bylo,
- 144. Slav i vrahům dobře činit zvyknul
- 145. Při Lipsku, tom Sorbském malosvětu,
- 146. Když dál ještě přes jednu sme hůrku
- 147. Po úkazu tomto nelaskavém
- 148. Pak sme vešli v les ten hustý jako
- 149. Když se s nimi do rozmluvy dáme,
- 150. Pokud on se na té cestě bavil,
- 151. Svorně se až posud ještě choval
- 152. Z pahorku se na pahorky klátím
- 153. Nazejtří když slunce blesky v dcerku
- 154. Aby šli sme Labem do Verbiny,
- 155. Teď nám, řekli usta mého družby,
- 156. Tuto Milek na člun rukou sáhnul
- 157. Ku barbarům rodu Avarského
- 158. Vrátivše se zpátkem ku Odeře
- 159. Já i Milek živě změnu tu čil,
- 160. Při Kamině městě deržel stání
- 161. O! těch zlatých staroslavských časů,
- 162. Krajem břehů u Pomoří chodě
- 163. O ty ze všech najvalnější ztráto
- 164. Ku životu národnímu moře
- 165. Tu když bárku mořem nebezpečným
- 166. Jako Argonouti do Kolchidy,
- 167. V bouři vlun a sardcotrápných citů
- 168. A tu přišel na um neštastného
- 169. Za dvě léta dost se dosti věru
- 170. Přes ostrovu háje, přes ohyby
- 171. Pohleď oko na ty jasné strany,
- 172. Někdy se i v pěkných nepravdivá
- 173. Věku chudý, léta nebe sytá,
- 174. Patřil však já nejen ku prostranstvím
- 175. Vstaňte vzhůru, o vy sedmispáči
- 176. Jesli Slávy rumy ještě vstanou
- 177. Přímo odtud hnáno ku Arkoně
- 178. „Svantovíte, Bože čtverohlavý!
- 179. Já té Němců přisvědčiti haně
- 180. Odtud chodník vinoucí se tence
- 181. V tomže městě s těkavostí stejnou
- 182. Poručil sem se těm ostrovanům
- 183. Mezi dvěma ohni pálícími
- 184. Při potoku Paně čili Peně,
- 185. Zbořeniště pusté! Retry slavné,
- 186. Vyšedše ven z města za ohradu,
- 187. Mnoho lidé, zvláště nevlastenci,
- 188. Od jezera Tolence sme jeli
- 189. Ale jedna modla, jak ty, mříti
- 190. Mezi Němcem rozdílu a Slavem
- 191. Navštívení krátké dovolte mi
- 192. Divnými můj nápady mi stále
- 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil,
- 194. Od Těšmíra dále na Vagrie
- 195. Zanechavších sotvy Plonský chotár
- 196. Neděle nám svatá přemilostně
- 197. „Pane! slova tvá jsou opravdivá,
- 198. Vzdělaní tím, do europejského
- 199. Druhého dne časem ranní doby
- 200. K omluvě svých hříchů namítali,
- 201. Práznoť jest to nade pohanskými
- 202. Kdyby každou žádost, předsevzetí,
- 203. Nač prej mír já věcmi těmi ruším,
- 204. Převelikou škodu způsobilo
- 205. Hodna zmínky snad i pošetilá
- 206. Když se zatím nohy naše znova
- 207. Nyní ani slova nezpomenu,
- 208. U všech nových národů i dávných
- 209. Nezdálo se mi to ještě dosti,
- 210. Při tom městě, jako ranní zoře
- 211. Paroloď tu zase Milek skoval,
- 212. I nás tak ten plamen v oči pálil
- 213. Tu se víko rakve starobylé
- 214. „Jeden král, tam z toho pokolení,
- 215. Umlukel s tím, ňádra zastonají,
- 216. Dílem sladký přímus námluvy té
- 217. Když se nade Norimberkem hnula
- 218. U pomezí, když sem z vozu zkročil,
- 219. Jak tě vítat, selzou čili zpěvem?
- 220. Třebas teplé selzy z očí leji
- 221. I sám Milek přišel ku veselší
- 222. Jako plavec radostivě tleská
- 223. Kam se medle zástup tento shání?
- 224. Žaluj sardce pustým těmto hradům,
- 225. Cestu konám, měst a silnic hluky
- 226. Jako koráb Noe po potopě
- 227. Z veršku toho sem tam šíře sme se
- 228. Osoba ta putující s námi
- 229. Skryl se Říp a Libušina dvora
- 230. Tožť jest onna veleslavná Praha,
- 231. A však než sem vešel, smluvu psanou
- 232. Ký to člun tak rychle vluny dáví,
- 233. Dobrý Milek po Praze mne vodil
- 234. Když sem takto s osudem já horce
- 235. Byv tou hudbou drobet obveselen
- 236. Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,
- 237. Blízek nebe nechci více lkáti,
- 238. K tohoto se hradu vystavení
- 239. Hřích je ovšem velký, vražda vzteklá,
- 240. Nuže! pokud sardce mladé bije,
- 241. Pracuj každý s chutí usilovnou
- 242. Nepřipisuj svaté jméno vlasti
- 243. Když sem já sám v sobě toto říkal
- 244. Chvála Bohu! že už vymizeli
- 245. Jaro zniká, sněhy plaší slunce,
- 246. Čekej tamto nad Šumavou málo
- 247. Zval mne ještě Milek v pravo, vlevo
- 248. Předce zdálo se nám po pořádku
- 249. Pervý zrak náš padel k Holomouci,
- 250. Tam se v Bruně ve hrob uložilo
- 251. Z chlumu toho když tak ohlíženo
- 252. Únor jihne, Staré Šallerovce
- 253. Kdo to stojí s tělem obnaženým
- 254. Když tak po všech místech znamenitých
- 255. Ai jak pyšně tvůj se zlatověžný
- 256. Slávie! ó Slávie! ty jméno
- 257. Od Athosa k Trigle, k Pomořanům,
- 258. Všecko máme, věřte moji drazí
- 259. Slávové! vy ducha nesvorného,
- 260. Načby proto sardce naše chladlo,
- 261. Stíny Lauritasů! Svatopluků!
- 262. K jakémuže ústí na sirotčím
- 263. Neletí tak orel prudkým letem,
- 264. Nasitivše oči, kam teď? radu
- 265. Nyní že se valně sardci mému
- 266. Co to za div nad Dunajem vstává,
- 267. Tatranskou když Vratislavu zříme,
- 268. V lesku rosou zperleného jitra,
- 269. Slavský národ rovným se mi zdává
- 270. Mnohé ovšem ještě práce naše
- 271. O by, dím, když duch můj tak se choulil;
- 272. Onny kraje, kde sem s neprospěchem
- 273. Hory, hory, slyšte hory skalné,
- 274. Ani údol Tater těchto tichá
- 275. Tu sem někdy pervou cítil radost
- 276. Na hor chlumy, na najvyšších čela
- 277. Rcite ženci, co tam se serpečky
- 278. O, co by tě sardce, této hnětné
- 279. V meziříčí tom, kde rozložilo
- 280. Zlatokřídlec ten a jeho střely
- 281. Kdo ctí národ, všeho si rád všímá,
- 282. Když pak loďka naše idyllickým
- 283. Padni na zem koleno, hle brána
- 284. Zlatohřivé novou nastoupiti
- 285. Když sme přišli do Budína, právě
- 286. Od Dunaje přišlo v běhu přímém
- 287. Říkáte mi: „že to zákon káže
- 288. Bože! Bože! který dobře mínil
- 289. Zavzni ještě znovu slavenskými
- 290. Letem, jakým na rejdišti Britan
- 291. Jak je vyřknu, při spatření tebe
- 292. Podiv, podiv se tam nad úkazem
- 293. Ještě účel dávno pěstovaný
- 294. A tu když mi všecko dokonále
- 295. Jaké barvy! jaké spanilosti
- 296. Pěj svou píseň celým overbeným
- 297. Nuže tedy Slováci už spite,
- 298. Dunaji! ty i všech toků kníže,
- 299. Podnět ducha tam mne jíti trápil,
- 300. Sem tam bloudě v želi přehlubokém,
- 301. V tužby chvatu křídla k letům beru
- 302. Z Kapu perly, z Chyli nese kovy
- 303. Nikdy bych sem nebyl věřil tomu,
- 304. O kýž aspoň, jako někdy v štěstí,
- 305. Přítomna jsou vždy mi všecka milá
- 306. Onna lípa, kde sme mnohé ráno,
- 307. Vším tím, co jest zemské, poherdaje
- 308. Pusť už mimo sebe tyto péče,
- 309. Záře zlatá stkví se nad východem,
- 310. Ráno včasně, co jen zmiznou svodní
- 311. Hrůzou tužby puzen nezkrocenou
- 312. O by aspoň spíše zapomnělo
- 313. Neste Jí tam tyto city vřelé
- 314. Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
- 315. O vy drahé zbytky mého pádu,
- 316. Najmilší pak jest mi ze zábavek
- 317. Táhni, kam tě hvězdy zovou, bratře!
- 318. Bratře, neslyš hlasu závistníka
- 319. Nechtěj zoufat, když se proti tobě
- 320. Pouhý nehřích ještě k chrámu cnosti
- 321. Do zlých časů, Bůh to z nebe vidí!
- 322. Sám sem někdy myslel, že už svému
- 323. Bratře, tobě nechci zamlučeti
- 324. Nejedenkrát věru tak se zdálo
- 325. Kolikráte myslím o tom našem
- 326. Stokráte sem mluvil, teď už křičím
- 327. Vítej přišlá z dálky laštovičko
- 328. Veselosti písně prozpěvujte,
- 329. Jako smutně lesní holub upí
- 330. Vítej, stokrát vítej oblíbený
- 331. O ty, v kterém každodenně klekám,
- 332. Život můj jest potok bez řečiště,
- 333. Ach! kam ste se předce odebraly
- 334. Na Tě myslím, když tmy šeré hynou,
- 335. O bych mohel tajmo na se vzíti
- 336. Stokrát činí, stokrát denně lomí
- 337. Labe, Visla, Volga ani Neva,
- 338. Zbraně ztupiv, ostrá zlámav kopí,
- 339. Zdlouha lezou hoře mého kroky,
- 340. Příteli, tys ušel k Tatrám zlatým,
- 341. Spolkům ujda v tichu bolest kořím,
- 342. Onemocněl sem byl, chřadlo tělo,
- 343. Tam kde Zemla v tísni ledu stoná,
- 344. Tam už se mnou přišlo, že se střehu
- 345. Ač už dnů mi smutně proplakaných
- 346. Krásná Češko v Plezni! i já zváti
- 347. Už se rovně udatnému reku
- 348. Verchy planí, moře pije do dna
- 349. Vůkol rokle vraždně čnící pluji
- 350. Nechápal svět divy, jenž se dějí
- 351. Před včerem sem, právě když se tmělo,
- 352. Vichru jekem různá skryté moutí
- 353. „Znášli kraj ten, tu vlast Slávy věčné,
- 354. A co teď sem viděl za zázraky
- 355. Teď bych sobě křídel Dedalových
- 356. Tři dny smutné dávno tiše světím
- 357. O by z hvězd těch miloskvoucích zletěl
- 358. Plyňte časy, o plyň k ústí řeka
- 359. Z prostřed vlun se šumně nad Dunajem
- 360. Lampa bledne, oknem tichá leje
- 361. Od té doby, v kterou do mne vyšší
- 362. Jedněm nemoc ukracuje léta,
- 363. Co je vertký měsíc u oblohy,
- 364. Často snad jen nářkem zníš a lkáním,
- 365. Nejen každá láska jest už suchá
- 366. Osamělý na života hladkém
- 367. Černá noc se nad mnou rozkřídlila,
- 368. Nač pak já mám proti ukrutenství
- 369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá
- 370. Lítost můžeš nademnou sic míti
- 371. Nepřebrané jest a nenabažné
- 372. Včera když den na obloze mládnul,
- 373. Ai zde pode šírým nebem tvojím
- 374. Co z nás Slavů bude o sto roků?
- 375. Rádbych sem já zemským tvojím světe
- 376. Dokud moje dny věk nedospělý
- 377. Zahořekol sem se snad tisíckráte,
- 378. V tichu skrytém, kde ji nikdo nezná,
- 379. Každý přítel mladosti mé vije
- 380. Patři vůkol, jako žlutnou hole,
- 381. Blaze, kdo si jeden čistý, smělý
- 382. Poď, o smerti, těcho osiralých!
- 383. Všecky za mnou neřesti se vlekou
- 384. Vyřid ještě Milku rychlopatý
- 385. Pod lipou mne anjel kolébával,
- 386. Už se s tebou Muzo rozžehnávám,
- 387. Nenemilý někdy Muzám zpěvným
- 388. Šťastnou tedy cestu, básně, jdouce
- 389. Abys věděl, co zde na výsostech
- 390. Především, znám, toužíš, abych spíše
- 391. Na hranicech Nebeslavska teče
- 392. Nad bránami nebe stříbernými
- 393. V středku nebe stojí zpodepřená
- 394. Okoslepný oblak, jenž ji slonil,
- 395. Blízko trůnu svatá Slávě stojí
- 396. V pervém místě slavských nebešťanů
- 397. Rovně tak se s oslavenou hlavou
- 398. A však ještě jiní také jsou tu
- 399. Svaté muže ty a tyto ženské
- 400. V pravé této Svatohory straně
- 401. Pověděvši: ať se dobře máte!
- 402. V kraji čtvertém vidno na zelených
- 403. S těchou když se oči mé tu pásli
- 404. Potom otec Bogdan Jug tu čestmi
- 405. Předce tento zbor stín jeden špatil
- 406. Hnedky odtud výhled se mi tvořil
- 407. V šestém oněch oslavenců řádě
- 408. Přijížděla ještě na koníku
- 409. Sedmý palác muže obsahoval
- 410. Co se osmé společnosti týče,
- 411. Právě když se úcta tuto dála,
- 412. Ale řeč mi téměř oněměla,
- 413. Usadiv nás tedy na koberci
- 414. Líbilo se mi tu, proto cestil
- 415. Hle, hle matko! ti tam na zem padnou,
- 416. Z výšky té sme jednomu se divu
- 417. Hora dále s vyšším stojí čelem
- 418. V úboči té hory v moch sem klesla,
- 419. V desátém, ač pravda ještě malém,
- 420. Při umělcech, kteří ve chudobě
- 421. Mecenáše slavské třída jiná
- 422. Jednoho však s jeho velkým činem,
- 423. I brat jeho, ten co udaremnil
- 424. Nad oba však hučné dělostřelství,
- 425. Matka má a cesty tovaryška
- 426. Před tím krovem mramorová socha
- 427. Sotvy víru svým sem očím dala,
- 428. Odtud vedla za potůček branka,
- 429. Případ tento skončený tak špatně
- 430. Kopa máku! což to? v měké trávě
- 431. Ale zde byl také při hvězdnatých
- 432. Nu snad ten, co jiného tu kárá –
- 433. Z porcelánu bílá Nankinjského
- 434. Na rákoši jednom uzřím kývat
- 435. Zanechavši toto divadlo tu
- 436. „Sám? – ei věru velkou křivdu děješ
- 437. Když tu toho noha moje nechá,
- 438. Než hned druhou krajanku sme zřely
- 439. Naproti se v dlouhé šiky četa
- 440. Při silnici s vysokou a hrubou
- 441. Však ne jenom slavným, v mědi rytým
- 442. I vás chudí lidé, kdo ste koli,
- 443. Lidomilskem toto město zvali,
- 444. Michailov, ten ruský voják věrný,
- 445. Před městem jest rozestřena pažit
- 446. Pozornost má novou věcí zmladla
- 447. Nedaleko jiný rovnojmenec
- 448. Háj tu určen ráje nebeského
- 449. A však jedno abych tobě psala
- 450. O, té slasti ještě nevídané!
- 451. Mimo Vendy, Matthäiho z Chlumu,
- 452. V obec tuto, oslaviti chtivou
- 453. Než víc nyní smutil se a lekol
- 454. Toto krátké Meonida dlení
- 455. Nade plesem rozkošným se plavíc
- 456. Nad břehem se čerstvá zelenala
- 457. Založená vtipným zahradnickým
- 458. Novochtivost zneterpělivená
- 459. Listovna též tu se zakládala,
- 460. Počátek i pervé všeslavenské
- 461. Hádej nyní, abych došla světla
- 462. Tu též spatřím, jdoucí dalším šlakem,
- 463. V chrámě přátel tvých když odpočinu,
- 464. Ten tvůj krajan z Necpal potuloval
- 465. Odpusť matko, že se osměluji –
- 466. Malebné ztad ukáže mi kopce
- 467. Ale jest tu v blízku ještě, co víc
- 468. Odtud přijdu státi před příbytky
- 469. Vedle Glinské hned mé oko pěknou
- 470. Najvíce však předce mezi drahnou
- 471. „Mamo! mamo! maminečko naše!“
- 472. Na novou však hned sme přišly stavku,
- 473. Nenemohu s tímto okamžením
- 474. Při radosti té a při rozprávce
- 475. l ty si zde drahá Bětko moje!
- 476. K rozkošným sem přišla nyní tyncům,
- 477. Mezitím tu množství lidu z leva
- 478. Nemožno tu neslyšeti v dálce
- 479. Tu když ještě na můj rozkaz hleděl,
- 480. Nyní role široká a sejná
- 481. Ještě bych sem sice měla mnoho
- 482. V jednom místě uzřela sem stánky,
- 483. Mezi nimi vyznačují sluhy
- 484. Při těch hodech předce hněvu zápal
- 485. Milí páni! tu, dím, ještě jeden
- 486. Druhá vděčnost pode skvostným stropem
- 487. Pode stolem těchto vážných kmetů
- 488. Ale nejen osob jednotlivých
- 489. Sotva se to stalo, jakás dáma
- 490. Tu byl rybník opodál se úže
- 491. U rybníka zříti pyramídu
- 492. Cestitele onny též sem v rájech
- 493. Když tu meškám, právě čtyry duše
- 494. Mnohé pak a pěkně spořádané
- 495. Kdože může vysloviti medle
- 496. Onde zase mládenci hned sami
- 497. Najdražší co na světě jsou látky
- 498. Hostina to jest, že usta mednou
- 499. Piast je v nebi tomto hospodářem,
- 500. Ve dne Slovák Sebeohlebský Gelo,
- 501. Zdejší chrámy, paláce a síně
- 502. Celé nebe slavské napelňuje
- 503. Řeč se slavská mluví všudy tuto,
- 504. Než řeč naše nejen nemá hmotů
- 505. Úcta osob cele jiná zdejší
- 506. Mílo hledět jest i na zahrady
- 507. V Nebeslavsku tomto holubátka
- 508. Na mé této spatřila sem pouti
- 509. Tu též stála velká květohrázná
- 510. Nevídáno! tuto pode plotem
- 511. V zadku nebe na nevelké skále
- 512. Přišedši už sem tam putující
- 513. Cherub jeden na křídla mne schytna
- 514. Kudy sme šly, bylo rozšířené
- 515. Dříve než se těžcí rukou vůdce
- 516. A vás jaká, Miloto, sem z Dědic
- 517. Při prahu hned přišlo mnohé ptáčky
- 518. Ku veliké peci, v které plamen
- 519. V očistci tom chuchle ceduleček
- 520. Pane: bližšíť košile než kabát!
- 521. Hořičku též, jméno Anny měla,
- 522. Sotvy dvadcet kroků, nový jímal
- 523. Chachacha, o jemine! dím k zemi
- 524. K nosovtipcůin těmto Čert se tlačil
- 525. U prostředku očistce trůn, ale
- 526. V písarně té očistcové říše
- 527. Na tom stole vidím též i knihu
- 528. Aspoň dvou, třech z nich ti předce zjevím,
- 529. I dvou českých knížat jména stáli
- 530. Nyní celé dlouhé společenství
- 531. Před samými dveřmi pekla mají
- 532. Celé peklo trojnásobná hradba
- 533. Nad vratami pekla železnými
- 534. U vchodu hned strach mne počal tříbit,
- 535. Jdouce sem tam po pekelné cestě
- 536. Nedaleko odtud rozprostírá
- 537. Hnedky při něm slyším lítých pranic
- 538. Vedle těchto, dvadcet Ďáblů tělo
- 539. Teď mne vůdce pekla povědomý
- 540. „Běžte, cesar! běžte, cesar!“ hlasným
- 541. V bok mne verchu jednoho tu zvala
- 542. Před tunelem tímto Ďábel vtasil
- 543. Opodál mi věci v oči padly
- 544. Kostlivec se kouty hledající
- 545. V levo blučí vysoká jak věže
- *
- 546. Vůkol ohně toho v obloukovém
- 547. Spojeny pak plesy těch a skočky
- 548. V pravo opět lešení se dvíhá,
- 549. Ve hluboké, tmavé, těsné jámě,
- 550. Nyní nápis „České řeči škola“
- 551. O bych rýmy nyní měla dosti
- 552. V prostřed pekla moře ječí vřelé,
- 553. Obrátím se, a ai právě ještě
- 554. I víc z onné roty tuto tápá,
- 555. Výspa z moře tohoto se výší,
- 556. Dostřeliloby se asi kuší
- 557. Třetí ostrov, Helena mu jméno,
- 558. Čtvertá výspa název nosí čacký
- 559. Pátý ostrov stojí ku pochlebě
- 560. Neviděvši tam, kde zpomenutý
- 561. Z druhé strany moře, psů a chertů
- 562. Kde Styx plyne hnojotoký, slunkem
- 563. Věterný mlýn, jehož dlouhý pytel
- 564. Na rovině jedné města celá
- 565. V pátém z těch měst musel přes ulice
- 566. V městě šestém vidíme zlé bůžky,
- 567. V sedmém městě jako ryk se volů,
- 568. V městě osmém, když mne provozoval
- 569. „Povězte pak, milá panno, zdali
- 570. Tu stál kýsi zastobohovanec,
- 571. Hory dvě se nyní spolu spikly
- 572. Po ulicech pekla, po paloucích
- 573. Mezi nimi chlapík utěšený
- 574. Zahleděla sem se na lomozy
- 575. Jako mlatci rovnou časoměrou
- 576. Před tou vyhní Ďas, ten podkasalec,
- 577. Zde se zrak můj nenadále chmuřil
- 578. Čekáš, proč ti los až po tu chvíli,
- 579. Při té práci javše slovenského
- 580. Vůkol sem tam stojí u obruby
- 581. „Čakajte ma! čakalalalajte!
- 582. Najvyšší ten domek tu jest sroubek,
- 583. Tu sem také kohos uviděla,
- 584. Toho ta tam, jiná jiného sem
- 585. Při těch domech ještě novináře
- 586. V poslední dům když mne ještě nuká
- 587. Byvše potom z domů oněch venku
- 588. Z temena zas toho Čimborasa
- 589. Pod tou horou noví, přemizerní
- 590. Druhou vidím tu též řeckorouchou
- 591. Prošedši už téměř celou jámu
- 592. V této poušti samá jako vdova
- 593. Kopec tu stál jako praslovanský,
- 594. Zde též věže, jako obelisky,
- 595. Že tam dále poušť tu sněh už kryje,
- 596. Na poverchu cest a u chodníků
- 597. Na těch trávách nečisté a vilné
- 598. A ten tu co, Miloto! jest za dům,
- 599. Před peleší papírek tou lítá
- 600. Jedno se však předce divné zdálo
- 601. Před tou Špinkou hned jest v neumělém
- 602. Třetí dvojím obtížená hříchem
- 603. „A ty taká! – a ty taká!“ klené
- 604. Z cizoženštin na národu našem
- 605. Sotvy tyto ženky zrak náš minul,
- 606. Za ním pelná trámů, válců, klínů
- 607. Ještě více sem se zadivila
- 608. Když pak oko moje záměr mělo
- 609. V Slavopekle tomto pelno draků,
- 610. Hostinu jim strojí Zoufanlivost
- 611. Posléze nás v koutě pekla čekal
- 612. Odpusť, že tak nedokonále sem
- 613. Když sme vyšli– ještě přede branou
- 614. Tak hle známost krátkou ale jistou
- 615. O vy bratři, o vy sestry sladké,
- [Mezi znělku 229. a 230.] V letu tomto nové vidění zdá
- [Mezi zn. 236. a 237.] U Mladona když já, na rozkoše
- [Mezi zn. 397. a 398.] Ze samých hlav anjelských se složí
- [Mezi zn. 404. a 405.] Hřebtem k tomu zboru obrácený
- [Mezi zn. 512. a 513.] Před odchodem na krajišti zde mi
- Mezi znělku 39. a 40. Abych pak běh zrychlil kroku svého,
- Mezi zn. 61. a 62. Nejen zvláštní v blízkost její plete
- Zlatá Lado! stříbroluký Milku!
- Z Vinar skerze Chotu šel já z rána
- Mezi zn. 69. a 70. Jsili zde již, odkrý věkův hroby,
- Mezi zn. 106. a 107. Letní čas byl, větřík vůně dýchal,
- Mezi zn. 108. a 109. Procházka je z Jeny do Gospody,
- V Radigastě vsi té blízko Jeny,
- Mezi zn. 113. a 114. Ty, co Jenu ovlažuješ, říčko,
- Mezi zn. 420. a 421. Široko teď otevřite bránu,
- Mezi zn. 424. a 425. Nevím, co tvé serdce na to poví,
- Mezi zn. 430. a 431. Okruh sochy té blesk stolic krásil,
- Mezi zn. 464. a 465. Neučená já když tam se vedru,
- Mezi zn. 489. a 490. Vůkol stánkův těchto les a chvoje,
- Mezi zn. 493. a 494. Od cizincův těchto matka výškou
- Mezi zn. 522. a 523. Klec tu stínil strom a jeho čnící
- Mezi zn. 529. a 530. Než ne nosních jen, i jazykových
- Mezi zn. 530. a 531. Halljuk! éljen! pozor na orací!
- Mezi zn. 535. a 536. Jakýs vepřík přivázaný k dubu,
- Mezi zn. 567. a 568. Nad pomořím dvoukřídlými vraty
- Mezi zn. 574. a 575. Právě vhod, dím, slyšíc průvodníkem
- Bohadle! co tomuto se děje?
- Mezi zn. 593. a 594. Vzhůru na chlum toho vysokého