Vlašťovky.

Jan Daniel Korvín

Vlašťovky.
Jen chvíli okno mohu otevříti, dvé vlašťovek si lehce na ně sedne; jsou spolu, kdykoli je vidím ve dne, jak sblíženci, co na nebesku svítí. Ta smutnější vždy za římsu se chytí a hlavičku svou opatrně zvedne, své družky se strany se chytne jedné a s druhé zdi své smutné svěří žití. Když nevolky je splaším s okna k letu, ta smutná letí těžce v jasu zřídla, mně zdá se vždy, že v horu Olivetu svá poraněná, těžká nese křídla, ta družka její že jí věrnou hrází a – slzou, jež ji k smrti doprovází. 57