Dítě.

Jan Daniel Korvín

Dítě.
Šlo pro mléko a hrnek padl z ruky jen do hlíny a přec se dítě šklebí a zraky mne a pláče bez potřeby; vždyť zůstal celý, k čemu tolik muky! Ten hrnek zvedlo, létlo mezi kluky, kdož za mlada si skoku nevelebí! – než narazilo dítě o dva hřeby a slední hrnku zaznívaly zvuky. Teď na troskách se směje malé dítě a jako střepy jeho zuby zvoní – – což hodiť hrnek, hlína zachytí tě – zde tvrdá zem, já mrštím tebou o ni! – Co něco chtíť neb něco očekávať, když někým hodíš a chce zase vstávať! 64