II. PROROCTVÍ METHODIOVO.

II.
PROROCTVÍ METHODIOVO.
A Pavel řekl: Věříš-li králi prorokům? Vím že věříš. Skutk. Apošt. k. 26. v. 25–27. Odpověděl (Bořivoji) svatý Strachota: Kdyby ty modl nechal a pokřtil se, ty i tvoji potomci knížata a Králi byliby slavnější a dostojnější nade všecka knížata a krále jazyka slovanského. Staročeský Passional aneb život mučedlníkóv.
Když pak obřady se dokonaly, Bořivoje líbal blahozvěst; Jeho zraky věšťčímvěštím ohněm plály, Jazyk jeho tajnou zjevil věsť Z oné temné pozdních věků dáli, Kde se příštích dějů skrývá tresť, Všedním duchům nevyzpytatelná, Zrakům proročím jen viditelná: „Vlčím krokem lesť se Arnulfova Do těch končin vkrádá blažených; Za ní čeleď pádí Arpadova Na komoních neunavených; A ta Morava, jak sirá vdova Na hrobě svých synů skácených, Zalká na sutinách hradů dávných, Na svalinách chrámů pravoslavných! 7 „Ale v lůně oddálených věků, (Pravil Method Bohem uchvácen), Vidím skvoucí řadu moudrých reků, Které rozsáhlý tvůj zplodí kmen; Oni vrahů svých se oprou zteku, Ano vrah ten bude přemožen Mečem z rádla slovanského skutým, Od pravice české napřáhnutým. „Na základě českém jarou silou Tvůj rod obec skřísí slovanskou, A tu posvátnou, mně věčně milou, Za svou přijme mou choť moravskou; Obě sestry, láskou spjaté čilou, Přízní oblažené sousedskou, Jak dvě družné lípy v jednom sadě, Oblaží sad Slávy na západě! „Nastojte! – tam dále oko moje Hrozných zjevů strašný vidí shon; Nepřátelů nových líté roje Králů českých otřásají trón! – – Po této však bouři duhy dvoje Mračný vyjasňují nebe sklon, Duch můj nad tím znakem plesající Olívy strom vidí zrůstající. 8 „Vidím nový sad, jenž dál se šíří, Dunaj, proudů král, jej prorývá; Tiché Labe ku severu míří, Visla bujná dál se odrývá; V Tatrách, věrných Slávě, zlato žíří, V Alpech stříbra kov se ukrývá; Sad ten, z Epidauru do Dacie, Od Labe břeh zajme Dalmacie! „Na prostoře této rozložité Různí rodem, různí hovorem, Národové v shodě pospolité Pod orlím se spojí praporem; I tak jako včely ostražité Před hrabivých trubců odporem, Pod jednou se matkou spolu brání, Tak zde národ národu též chrání. „V oulu jedna matka vede správu; Zde pak jeden otec, jeden pán, Na dědičném buda opřen právu, Od všech synů stejně milován, Všem i stejný zisk i stejnou slávu Dáti podílem jest odhodlán; Ctí Ho Slovan s synem Teutonovým, Ctí Ho Vlach i s lidem Arpadovým! 9 „Pod olívou onou rozsochatou Národy se tyto sebraly, Obec stanovíce článkovitou, Jednomu se vládci poddaly; Ale národnost a víru svatou Z mezí poddanosti vyňaly; Nebo příroda ta svého práva Nikdy svévolně si nezadává. „Rovnou ať trysk času drahou chvátá, Ať se na bezdraží vyšine; České národnosti pevnost svatá Outokem dnů pozdních nezhyne. Hleďte vlasti! – láska k vlasti zňatá Syny Slávy k vám též přivine; Nebudouce pak jich veliteli Budete svých bratří učiteli! „S velkým potkáte se povoláním V říši vévodíce duchovní, O němžto můj bratr před skonáním U velebném věštil nadšení, Když mne posledním své ruky dáním Ku dalšímu vzýval snažení. Já jsem dostál té své povinnosti; Učiňte vy slovům mým též dosti.“ 10