III. Díkučinění.

III.
Díkučinění.
Vždycky a všudy přijímáme to se vším děkováním. Skutk. Apoš. k. 24. v. 3. Si homines tacerent, saxa loquerentur.
Věštbu tuto kníže v srdci choval; Na důvod pak mysli skroušené Bořivoj chrám Týnský vybudoval, Kde do schránky vložil svěcené Pergamén, jenž osud prorokoval Českomoravského plemene, Aby pravnukové nejpozdější Dbali o vlasť, matku nejvěrnější. Ale běda! v proudě pozdních časů Synové jen vlasti zvolení Výstražnému srozuměli hlasu, Chápajíc té věšťby značení, Která věstila i křesť, i spásu, I radostné Čechů zkříšení, Jaké téměř slaví vlastovice, Když se probuzují na letnice. 11 Že pak zmlklo proroctví to psané Pod pečetí ducha poroby, V církvi Bořivojem odkázané Nové vítají nás ozdoby: Českým dlátem skvěle vytesané Proroků k nám mluví podoby; A tak kámen, řečník minulosti, Vytýká nám oukol v budoucnosti. Protož k vám se nadějný zrak vznáší, Slovanští vy blahozvěstové! A ty vaše sochy v církvi naší, Fernandovy lásky darové, Nad mnohé jsou dary Čechům dražší, Vzájemné jsau lásky svazkové, Kteří Slovanů rod věrný stále Vinou k srdci Ferdinanda krále. Ty, na jehož hlavě posvěcené Tolik velebných se korun skví; Národy pak, řečmi rozdělené, Ve Tvém spojeny jsou mocnárství; Jehož vzácná půle ve zkušené Věrnosti Tvých Slovenínů tkví, Ferdinande: „Mnogaja-že lěta Zachovej Tě Gospod všeho světa!“ 12 Za Tvoje pak dary nových darů Nebe štědré Tobě uděluj, A Tvůj zděděný trůn od Cesarů Dědičnou též láskou ochraňuj; Věrnost národů Tvých proti zmaru Řádů občanských buď strážník Tvůj: Bez stráže jest střežena Tvá vláda, Důvěru když v Tobě národ skládá! Světlo ducha do všech vniklé stavů Množ se v oboru Tvých národů; Víra čestných šiřitelkou mravů, Buď i zkázou vtipných podvodů; Vlasť se slávě raduj vlastislavů Svého pamětlivých původu, Pamětlivých původu též práva, Které králům Bůh a trůn jich dává. Tvého v naší vlasti náměstníka, Císařského štěpu ratolest, Čechův miláčka i milovníka, Nebe po našich rač stezkách vést, Aby dále skutkem prostředníka Hájil naši národnost a čest; Povodní jak Čechův uchvácených Hájil před jícnem vod rozjařených. 13 Arcipastýřovi církve naší, Církve české, těžce zkoušené, Která našim předkům byla dražší Nad život a statky zděděné, Přej Bůh stále v této době blažší Mysli, duchem lásky nadšené, Která svatou upevňuje víru Na základě svornosti a míru! V službě svého krále, svojí vlasti Slavně sestárlému Nestoru, Jenžto hledí celosti i části Na velkém svých péčí prostoru, Přej Bůh blažených dnů stálé slasti, Pro naši i stráž i podporu, Aby slušným prosbám za podstatu Blažilo vlasť jméno Kolovratů. Budiž tedy mohútna i silna Naší říše velká spojenost! Jedna vůle pevná, nerozdílná, Uvzájemni článků rozdílnost. Toho dosáhniž pak snaha pilná, Chránící všech částí národnost; Neb kdo jednomu by škodil dílu, Všeho celku oslabil by sílu. 14