II.

Jan Pravoslav Koubek

II.
Popel jsem a popel budu. Starožitné heslo ve znaku knížat z Lobkovic.
Všecku bolest vylej srdce rozželené Dutinami lyry smutkem ověnčené, Ozvete se úpěnliví zvukové, Pronikněte nářkem ticho hrobové! Sotva pohřební pochodně doplanuly, Sotva kvílících trub hlasy umlknuly, A již zase nová kořist žádána, Nová rána českým srdcím zadána. 21 Od Dunaje k Vltavě a k Dněstru dále Přiletěl jest zvěstný havran nenadále, Smutnou hláše Slávy synům novinu, Jaké ztráty dotkly Čechův otčinu. „Klesla v hrobku větev s kmene Popelova, Nad ní pláče sirý rod a zbožná vdova, Pro tu ztrátu hořekoval dobrý král, Dobréhoť Mupřisám Bůh! – hrob rádce vzal!“ Protož kde Vltava i kde Labe plyne, Tam kde Visloka i prudký Sán se vine, Tu kde Dunaj vlaží hrady stolečné, Plynou pro Augusta slzy společné. Dobrý kníže! sladce spi ve vlasti lůnu, Duch tvůj vznášeje se kolem světla trůnu S Rudolfem a Karlem4 v spolku bratrském, Sviť nám trojím tmu plašícím paprskem!